ClayGirl

 

   Děti jsou čisté jako bílý papír. Dospělí do něj píšou, čmárají, prskají na něj jedy ze svých nemocných úst. Učí děti žít ve své cele tak, jak je kdysi učili jejich vlastní rodiče. Dítě jde a drží dospělého za ruku, věří v dobro a sní o krásných krajinách, rodič však řekne: "takové krajiny jsou jen vymyšlené, na světě není nic jiného, než tato pěkná útulná cela, kde jsme ti vystlali postýlku starými dekami a polystyrenem, protože to je to jediné, co ve světě dostaneš k zahřátí, takže si toho važ a na ten prach si pořád nestěžuj, ten ti aspoň pěkně protáhne plíce. " Když nepřestaneš snít a setřeš špínu z okna, tak uvidíš, že krajiny jsou skutečné. A když se ti podaří rozbít několik cihel z vězeňských stěn a protáhnout se ven, tak teprve poznáš tu krásu - než tě však strážníci odvedou zpátky v poutech jako uprchlíka.

 

   I asked my mom why I had to be brought up in fear and pessimism

   She told me I should be glad

   because she's upset about her mom not to showing her how painful the world is.

 

   And you think you're so clever and classless and free
   but you're still fucking peasants as far as I can see. John Lennon

 
   „Probuď se, vrať se ke mně, prosím“. A tak jsem se probudila... a on už se nikdy neobjevil.

 

   Bye my girl <3