Zíza

Když už jsem tam byla, proč si nenapsat krátké shrnutí? Než se začnu zaobírat programem, tak bych se chtěla nejdřív věnovat své účasti jakožto přednášející. Organizace hrozná – v podstatě mi nebylo nic řečeno, a kdybych si s sebou nevzala netbook, tak je po přednášce (obvykle, co si alespoň pamatuji, si přednášející vzali jen flashku, kterou by teď, alespoň v mé místnosti, sice měli kam strčit, ale to je tak celé, ten křáp, co tam byl, nefungoval). V místnosti nebyl nikdo zodpovědný a přednášející přede mnou mi jen řekla, že kdyby se tu objevil nějaký org, tak ať mu dám papírek s tím, kam si má dojít pro vodu… V podstatě sama jsem si musela všechno připojit (s čímž mi ochotně pomohl fishmancz, za což mu děkuji, sama bych na to asi nepřišla). Ještě před úplným začátkem přednášky tam přišel zřejmě někdo ze slovenských vedoucích (nevím, jak vypadá Žitler či zbytek z nového vedení, takže těžko říct, který z nich to byl) a blbě se culil, dělal rámus, seděl na místě přednášejícího a při tom mě vybízel, ať klidně začnu. Paráda. Naštěstí po chvíli odešel a přednáška se vyvedla.

Jen dodám, že po mé poslední přednášce tam opět přišel ten samý vedoucí a ochotně pomáhal slečně se zapojením, připravením a podobně… zřejmě asi proto, že jí z výstřihu tekla prsa.

Řada se i přes sliby nezkrátila, jen roztrojila – dvě byly u Zahrady a ta třetí u tělocvičny. Takže se leckomu mohlo poštěstit, že začátek programu nestihl. Není nutné se rozčilovat nad tím, že tělocvična byla takhle daleko, holt smůla, že nebyla k mání lepší, ale bylo to dost nepraktické a otravné a navíc v ní byl rozruch zhruba do tří ráno a od půl šesté nanovo, takže se člověk moc nevyspal – nemluvě o dusnu, s čím se ovšem dalo v takovém počasí počítat.

Měla jsem ovšem štěstí, spala jsem zde jen jednu noc a viděla zkolabovat jen jednoho člověka… pak jsem se přestěhovala jen pár kroků od Zahrady a hned to bylo eňo-ňůňo (děkuji Rybám, že nás nechali u sebe přespat ;-)).

První velké zklamání bylo, když jsem zjistila, že nám na registraci nedali jmenovky, takže jsme všichni byli anonymové, čísla na náramcích. Budiž. Jsme jen pohybující se masa, kde se sem tam někdo zná, představit se snad dokážeme. Problém nastal ve chvíli, když jste hledali někoho v modrém/oranžovém/červeném triku, znali jen jméno, popřípadě přezdívku, ale obličej dotyčného jste v životě neviděli. Protože i takoví lidé byli nepojmenovaní, jediné, co zbylo, bylo lítat od jednoho k druhému, ptát se, jestli je to on, hledaný dotyčný, nebo kde ho hledat či jak vypadá… Člověk se alespoň provětral.

Musím uznat, že letošní Advik se mi líbil o něco více než loňský, ale to jen z důvodu toho, že podle mého mínění bylo mnohem méně lidí nakvartýrováno uvnitř (nebo byla menší účast, k čemuž bych se přikláněla spíš) a zazpívala jsem si mnohem více písniček na karaoke.

Program mě vesměs nezaujal, občas dost zklamal (zdravím dorama sekci; řešit přednášku tím, že si člověk vybere jeden seriál, něco málo k němu řekne, pak pustí 3-5minutový video, a tak to opakuje celou hodinu… ztráta času a pro mě absolutní zklamání, protože jsem v podstatě mohla sedět doma, kliknout si na jakýkoliv seriál, přečíst synopsi a na youtube si kliknout na první video, který mi vyskočí…) a je smutné, že to musím říct, nebyla jediná přednáška, která by mě nadchla. Jenomže ono chodit na Advik kvůli přednáškám je asi dost pošetilé, že?

Další věc, co mne zarazila, bylo provádění změn programu. Nevadí, že nějaké změny proběhly, ale jejich ohlašování bylo vskutku, no, jak to říct slušně… na govno. Dám jeden příklad za všechny – v programu byly svatby v pátek večer a v sobotu ráno. Protože v pátek přišlo dost párů, tak si organizátoři řekli, že vlastně nemá cenu je mít v sobotu ráno a zrušili je. Dali to ovšem vědět tak, že napsali cedulku o jejich zrušení a nalepili na dveře místnosti. Pokud jste kolem dveří, kde se měl program konat, nečuchali o den dříve či o několik hodin dříve, tak nebyla šance, abyste se o změně dozvěděli. Pokud jste se ohradili, tak vám bylo ještě vytknuto, že je to vaše chyba, že se o tom neinformujete, že jste se včera večer nebyli podívat na dveře, do kterých plánujete zítra jít… Podotýkám, že třeba svatby byly posledním programem toho dne; napadne vás třeba po poslední přednášce jít omrknout nějaké dveře, které vás zajímají až zítra ráno?

Jinak už asi není nic, o čem bych mohla mluvit. Jela jsem na Advik s lidmi, kteří měli různé preference, a tak jeden odjížděl vcelku spokojený, protože tohle je jediný con, který zná, kde je možné si zahrát takové hry na playstationu, které se hrály, druhá zase odcházela z conu lehce nespokojená, že slibovali fantasy, scifi, Star Wars a všechny ty věci, které už mají na stránkách vypsané druhým rokem, ale že se ničeho pořádného nedočkala. Třetí zase byla spokojená, protože si nakoupila placky, zbytek ji tak nějak nevzrušoval… Vím, že se také líbilo promítání – obzvláště Jak vycvičit draka s japonským dabingem. Ale jinak? Veskrze zklamání.

Já už vím, že příští rok rozhodně nepojedu, že tohle byl můj poslední ročník, tedy pokud se něco drasticky nezmění a mě to nepřesvědčí, abych jela znovu. Teď už se jen těším na Akicon a Animefest. Ale co – i to snad stačí, ne? Přece jen setkávat se s lidmi, jít si s nimi někam sednou a pokecat mohu dělat i mimo Advik – to je přece to, co je na něm tak lákavého, ne?

P.S.: Kde měl člověk na Adviku najít anotace, pokud neměl připojení k internetu a prozřetelně si je nevytiskl a nevzal s sebou? Toť je mi též záhadou…